VRH "C"

byl v naší ch.s. netrpělivě očekáván. Jelikož jsme mini chovatelská stanice, tudíž  je pro nás každý vrh pln očekávání, vzrušení a je to pro nás vždy něco mimořádného. Čekali jsme na tento okamžik neuvěřitelných 21 měsíců, jelikož jsme si řekli, že po každém úspěšném a vícečleném vrhu necháme mámu vždy v klidu zregenerovat a nabrat co nejvíce sil. A tak je to bez měsíce dva roky co nám dala DAISY z Myšího hrádku tři štěňátka. Jak jsem psal v předchozím povídání, moc šancí (dle množství progesteronu při krytí) jsme tomuto vrhu nedávali. Spíše jsme tajně doufali. Jak jsme ale viděli změnu chování a tlukoucí srdíčka na monitoru sona, dostalo se DAISY té největší péče a lásky. Když jsme v posledních čtrnácti dnech sledovali, že se nám začíná měnit v chodící "merunu", začali jsme mít obavy a tak trochu znervozněli při každém jejím prudkém pohybu, skotačení a oblíbeném válení sudů na posteli. Termín porodu jsme měli 10.února, ale jak jsem psal výše, tušili jsme, že to bude dříve. Od včerejší odpolední vycházky, kdy si nastávající máma našlapovala velice obezřetně a domů mířila pomalým tempem, jsme nabyli tušení, že se to asi blíží. Oproti minulému nervoznímu chování, se tentokrát chovala zcela klidně a uvolněně.Celou noc jsme podřimovali s jedním okem otevřeným ale stále byl klid. První zakviknutí bylo před půl šestou a po chvilce byl na světě první pejsek toužebně očekávaného vrhu. Vím, že se asi opakuji, ale je to opravdu něco neuvěřitelného a každému bych přál, aby to zažil, když vidíte, jak ten malý vlhký uzlíček poprvé otevře tlamičku, aby se poprvé nadechnul na tomto světě. Když ho pak máma očistí do sucha a vy si pak pohladíte ten sametový kožíšek. Je to něco neuvěřitelného a dodá to člověku neobyčejné množství pozitivní energie. Poté jsme měli hodinku na oddech a pak přišel další psík a za další hodinku fenka. Při opětovné kontrole a pohmatu bříška mámy, jsem říkal, že tam na nás ještě jedno čeká. Jelikož se ale přes dvě hodiny nic nedělo. DAISY se pustila konečně do dlabance, tak jsme ji omyli a domluvili se pí.veterinářkou, že ji navštívíme na poporodní kontrolu. Již jsem měl DAISY v přepravce a ruku na klice, když v tom se ozvalo vykviknutí a vzápětí další. A tak přišel nakonec kluk jak buk s neuvěřitelnou váhou 164g. Dal nám trochu zabrat, jelikož se dostával na tento svět přes 10 minut, trochu se zasek a mezi nás se mu moc nechtělo, a my jsme museli DAISY dosti pomáhat. Když byl celý mezi námi, nemohli jsme uvěřit, že ho DAISY nosila ve svém bříšku. Mysleli jsme již na nejhorší, ale pašák se nedal zabojoval a tak jsou v naší smečce další čtyři členové. Víme, že ještě nemáme zcela vyhráno, ale to nejhorší je za námi a my se těšíme na další dny, kdy nám budou tito noví mrňouskové dělat společnost !