" TOO FAT "

dvě prostá slova, která ve mně i po týdnu vyvolají úsměv na tváři a evokují naši účast na letošním DOU CACIBu. Tato tradiční a největší Dogshow v ČR proběhla 4. a 5. února v areálu brněnského výstaviště. Na svoji prezentaci byla přihlášena pouze ANABELLA z našeho Á-čkového odchovu.  Jelikož DAISY byla před rozsypáním ( a jak se nakonec ukázalo, bylo to hodně těsné), tak tentokrát ANABELLU a mne čekala premiérová účast, při které jsme figurovali poze my dva, bez zázemí naší paničky a ostatních dvou členek naší smečky. Tak trochu jsme proto byli mírně nervózní, co s ní nezvyklé sólo představení udělá. Hlavně jsem měl obavu z cesty, kterou jsme sami ještě neabsolvovali. Jak se ukázalo obavy byly naprosto liché. Naši princeznu jsem si připoutal bezpečnostním pásem na sedadle spolujezdce a jakmile jsme se rozjeli, tak se jí zavřeli oči a vzbudila se až při příjezdu do Brna. Na akci jsme se velmi těšili, jelikož jsme se byli prezentovat ve výstavních kruzích před dlouhým půlrokem a už jsme měli, tak trochu absťák. Kvůli počasí jsme ani moc netrénovali chůzi, ale jak bylo na modrém brněnském koberci vidět, co se jednou naučí, tak to jen tak nezapomene. A nyní se dostáváme k těm památným slovům. Jakmile jsme vešli do kruhu, tak si nás paní italská rozhodčí( vlastní ch.s. italských volpinů) nechala postavit na posuzovací stolek, pohlédla na ni, položila jí ruce na hřbet a pronesla "too fat", na což jsem se okamžitě rozesmál a oponoval "She has strong skeleton, like her dad." Poté začala s podrobnou prohlídkou od čenich až po ocásek a po prohmatání pupíku pronesla "No, too fat!" Ještě jednou se všem u stolku rozhodčího vyloudil  úsměv ve tváři.Tak to máme v papírech. Pohyb v kruhu měla ANABELLA skoro perfektní, myslím že se předvádí lépe než GOSIA, což ale nestačilo a nakonec jsme odcházeli s hodnocením VELMI DOBRÁ. Dlouho jsme se na výstavišti nezdržovali a spěchali domů, kdyby nastala DAISYna hodina H. V neděli jsme si vše zopakovali. Tentokrát špice hodnotil pan rozhodčí z Finska. Ten neshledal žádné významné nedostatky a odnášeli jsme si z výstavníého kruhu VÝBORNÁ 2, ze tří. Celkově celá akce neměla chybu, i když jsme zde byli sólo, bez zbývajících členek smečky. Setkali jsme se s řadou přátel, které jsme více než půl roku neviděli a seznámili se i s novými čtyřnohými chlupatými, ušatými kamarády a jejich páníčky.