DALŠÍ MILNÍKY

ve svém nastupujícím psím životě mají za sebou GUCCI, GALAXY a GWENDY. A jsou to mdocela významné věci. Naposledy jsem se zmiňoval o problémech s krmením u GWENDY a naštěstí to dopadlo stejně jako u GUCCIho. Přišel desátý den co přestala sát, opět sama od sebe navštívila misku s vodou a poté se přisála k mámě, jako by se nic nedělo. Už jsme to konzultovali s pí.veterinářkou i ostatními chovateli a nikdo neví co by mohlo být příčinou. Jeden z důležitých milníků bylo zjištění a naučení se na co vlastně nám vyrostly zuby a mlsný jazýček. Takže jsme se postupně od mámy sthovali k návštěvě misek s dobrotami. I kdyřž musím řici, že mámu mají opět suprovou, jelikož i nyní, když nám táhne na osmý týden, nás nechá ještě párkrát za den cucnout si té její dobroty. Rovněž jsme přišli na to, proč máme čtyři nožka a že je to úžasná věc. Proháníme se skoro po celém bytě a nejlepší je neustálé kočkování se sourozenci, ostatními členy smečky, kteří to snáší v pohodě a nikdo se po nás neohání. Jak jsme vypozorovali, tak asi je to nějaké pravidlo smečky, ale nejvíce času s hraním se štěňaty má za úkol nejmladší člen smečky. V tomto případě je to roční FRANCESCA, která se s nimi opravdu ráda hraje a je obdivuhodné, co všechno i nechá líbit. Když byla FANY štěndo tak se nejvíce věnoval CASPER, opět nejmladší dvouletý člen smečky.Asi největší milník byla návštěva a seznámení se s paní veterinářkou, která nás prohlédla, poslechla si nás, jak nám tluče srdíčko a jaké máme plíce, změřila nám teplotu a pak to již moc příjemné nebylo. Bohužel ale čipováním a očkováním musíme projít. Jako odměna pro nás ale následoval začátek velkého dobrodružství a zjištění, že svět je neskutečně veliký, nekonečný. Že není pouze áníček a panička, ale že je přehršel dvounožců a nejenom velkých ale i malých, kteří by si s námi rádi hráli. Rovněž jsme zjistili, že na světě nejsou pouze členové naší smečky, ale i další rozliční čtyřnožci a něco, co se pohybuje na námi ve vzduchu. Takže začala na plno socializace. Prozatím všechno neznáme a tak se postupně otrkáváme a jsme čím dál více statečnější a sebevědomější. Rovněž máme za sebou asi dvě stovky kilometrů autem, kdy jsme byli na výletě u babičky a špicích kamarádů. Cestování se nám líbilo, zvládli jsme to bez zvracení, pouze GUCCI trochu více slintal. Ve středu nám budou dva měsíce a tak se pomaličku připravujeme na cesty do svých budoucích domovů. Pro nás chovatele nastal čas, kdy jsou štěnda v nejlepším věku, kdy je hříchem, nevěnovat jim každou možnou vteřinu, užívat si jejich blbnutí , olíznutí, sledovat každý jejich pohyb, pohled. Je to neskutečný příval energie, kterým vás nabijí. Pomalu se rovněž připravujeme opět na to nejtěžší a to je samozřejmě velké loučení. To je ale již nemilosrdný úděl, nás chovatelů. Víme ale, že se snimi neloučíme natrvalo, ale že spolu budeme udržovat kontakt i když budou  kdekoli.